Je to týden, co mi lékař řekl "je to rakovina". Sedm dní, které se táhnou jako věčnost.
Cítila jsem bouli při sprchování. Byla malá, ale něco mi říkalo, že to není normální. Šla jsem k doktorce, ta mě poslala na mamografii, pak na ultrazvuk, pak na biopsii. A výsledek: invazivní lobulární karcinom, Stadium I, ER pozitivní.
Paradoxně, Stadium I je dobrá zpráva. Nádor je malý, lymfatické uzliny nejsou postižené. Prognóza je velmi dobrá. Ale pořád je to rakovina. Pořád je to strašidelné slovo, které mění vše.
Příští týden jdu na operaci - lumpektomii. Pak se uvidí, jestli budu potřebovat radioterapii. A pak hormonální léčbu na 5-10 let.
Co mi teď pomáhá: - Informace. Čím víc vím, tím menší mám strach z neznáma. - Můj partner - je úžasný. Chodí se mnou na všechna vyšetření. - Psaní si otázek pro lékaře - mám jich už dvě stránky A4. - Představa, že za půl roku to budu mít za sebou.
Co je těžké: - Nejistota. Co když najdou něco dalšího při operaci? - Pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem. - Strach z toho, co to udělá s mým vztahem.
Ale mám také naději. Stadium I je léčitelné. Mám skvělý tým lékařů. A jsem silnější, než jsem si myslela.