Diagnózu jsem dostala loni v lednu - triple negativní karcinom, Stadium III. To je ten agresivnější typ bez hormonálních receptorů. Když mi to řekli, úplně jsem znehybněla.
Mám za sebou 4 cykly chemoterapie, čekají mě ještě 4. Nebudu lhát - je to extrémně těžké. První cyklus byl šok, druhý ještě horší, protože už jsem věděla, co přijde.
Vlasy mi vypadaly po třetím týdnu. Pamatuju si ten den - umývala jsem si je a přišly mi v rukách. Brečela jsem hodiny. Další den jsem si je nechala ostříhat na krátko a koupila jsem si tři krásné šátky.
Co mi pomáhá: - Psaní deníku každý večer - Skupina žen z Amélie - bez nich bych to nevydržela - Výchozky do přírody, když mám sílu - Můj pes - jediný, kdo mě nedělá, že je všechno v pořádku, když není
Co je těžké: - Únava. Strašná, nekonečná únava. - Pocit, že jsem zátěží pro rodinu - Strach, co bude, když léčba nezabere
Po chemoterapii mě čeká operace a pak radioterapie. Snažím se myslet na to, jak budu slavit konec léčby. Mám seznam snů - chci na Island, chci se naučit malovat, chci jet na kole podél Vltavy.
Jednou to skončí. A já budu silnější.